Vypozorovala jsem jednu poměrně zajímavou věc. Budu jí řikat kočárkový teorém.
Když jdu s kočárkem já, teda matka, stávam se pro mužský zvláštnim způsobem neviditelná. Myslim tim, že když jdu tentýž den někam oblečená, nalíčená a učesaná bez kočárku, chlapi mě registrují úplně normálně, jako jsem byla zvyklá v dobách před dítětem. Jakmile jdu s dítětem, i kdybych na sobě měla tytéž šaty a boty na podpatku, chlapi nejsou schopni to zaregistrovat. Jejich zraky totiž končí u kočárku a dál už zásadně ženu obtěžkanou handicapem čtyř koleček nevnímaj.
Jak odlišná je situace, když se role otočej! Když jde s kočárkem můj muž, teda otec, stává se z něj v tu ránu v očích kolemjdoucích žen sexsymbol. (O chvílích, kdy otec nese mimino v nosítku ani nemluvě!) Do mdlob padají samozřejmě starší ženy, maminky, ale překvapivě jihnou i teenagerky. Mýho muže údajně nahlas komentovaly dvě středoškolačky: "Hele, divej, to je ale hezkej tatínek." Přitom za normálních okolností po něm prej ani pes neštěkne a když už ho někdo pozoruje nebo komentuje, bejvá z neznámýho důvodu stejnýho pohlaví.
Docela dlouho jsem přemejšlela, co za tim kočárkovym teorémem vězí a jak si ho vysvětlit. Pochopila jsem to až docela nedávno, když mě moje svobodná bezdětná a i jinak prostě cool kamarádka vytáhla na drink do nejbližšího podniku, kde jsem nikdy předtim nebyla (otevřeli ho totiž až v době po dítěti).
Do podniku vtrhneme krátce po půlnoci jako dvě velký vody posilněný asi litrem a půl vína. Sedáme si ke stolku a protože dvě navátý kamarádky po půlnoci v podniku nemůžou zřejmě chtít nic jinýho než pánskou přítomnost, ihned nás začne nějaký chlapec (asi nejodvážnější z party) oblažovat svým opileckym šarmem. Protože my jsme sem ale šly jen z toho důvodu, že nám doma došlo víno a nepřejeme si nic jinýho, než aby ten kluk zas co nejdřív vypadnul a my mohly v klidu pokračovat v klábosení, využijeme pololež, že jsme vdaný vobě a vobě máme děti, kluk znejistí, tak díky, čau a za chvíli je z dohledu. My šťastný pokračujem v klevetění a víno do nás padá ani nevíme jak.
Sklenky jsou prázdný a v ten moment se u nás objevuje týpek z druhý části podniku, přichází odněkud od baru. "Holky, nedaly byste si eště dvě dvojky?" zeptá se. Kouknem na sebe. Vzaly jsme si s sebou jen dvoustovku a kamarádka si koupila cigára. Na další dvě dvojky už nemáme. Řeknu milýmu týpkovi zvesela: "Nene, díky! Můžete to odnést." Týpek polkne. Vezme skleničky a jde zas směrem k baru.
"Zbláznila ses?" zeptá se mě kamarádka. "Pročs ho tak odpálkovala?"
"Na další dvě jsme už přece neměly."
"Panebože. Vždyť ten kluk nás chtěl pozvat!"
"Cože? Já myslela, že to byl číšník."
"Nebyl. A myslim, že už v životě nebude znova někoho balit."
A tim se mi vysvětlil kočárkovej teorém. Chlapi prostě moc dobře vědí, že matky s kočárkama jsou úplně mimo koloběh náhodnejch flirtů. Maskovat se a jít ven bez kočárku bylo ode mě podlý a zlý. Od příště budu chodit do podniků jedině s plackou "Pozor, matka s kočárkem".
